Hospodářství v době založení školy

Jak přesně vypadalo školní hospodářství v roce 1873 (v době založení školy), se můžeme jenom dohadovat. V každém případě se v první fázi nepředpokládalo založení většího hospodářství, z důvodů existence několika lichtenštejnských knížecích zemědělských dvorů v katastru Valtic a povolení Jana II. z Lichtenštejnu vykonávat zde praktická cvičení. Dalším důvodem byla snaha o co nejmenší zatěžování ředitele školy jinými povinnostmi než starostmi o řízení školy a o studenty.
Přesto malé hospodářství, které bylo schopné pokrýt požadavky na výuku praxe, u školy ustaveno bylo, skládalo se z pozemků, které patřily k původnímu klášteru řádu sv. Františka, který daroval škole i s pozemky kníže Jan II. Dále Jan II. daroval zahradu a Ziskův dům o výměře 0,86 ha a dva pozemky o výměře 0,4362 ha k založení pokusných pozemků. Které budovy byly využívány k hospodaření, nelze přesně určit, ale v první fázi nebyly pravděpodobně vyčleněny budovy speciálně pro hospodaření. Vždyť ještě hluboko ve 20. stol. byly např. vepři chováni v areálu kláštera v blízkosti školy.
Již v roce 1878 povolil dolnorakouský zemský výbor nákup dalších pozemků k rozšíření hospodářství. Z toho se dá vyvodit závěr, že původní myšlenka o vykonávání většiny praktické výuky na velkostatcích knížete Jana II. se asi neosvědčila, a započalo se budovat vlastní školní hospodářství, které dalo základ pozdějším hospodářstvím více či méně úspěšným.
 

Školní hospodářství po I. světové válce

Po převzetí školy do české správy v r. 1920 byla výměra hospodářství 31,79 ha. Z toho bylo 21,98 ha orné půdy, 1,5 ha luk, 0,12 ha pastvin, 4,42 ha vinic, 2,25 ha zahrad a 1,25 ha ovocných a révových školek. Pozemky nebyly od roku 1916 řádně obdělávané, dokonce v roce 1920 jich část ležela ladem. Teprve roku 1921 bylo možno vybavit školní hospodářství potřebným mrtvým a živým inventářem. Bylo nakoupeno nářadí k obdělávání půdy, secí a žací stroje, vozy, elektromotor, řezačka,mlátička s lisem, inventář pro sklepní hospodářství, ruční nářadí apod. K jednomu páru koní byl na podzim 1920 přikoupen ještě jeden pár. Byl dán základ k chovu hospodářského dobytka nákupem červenostrakatého skotu z chovatelských obcí, a k chovu vepřů prasnice yorskhirského plemene. Ministerstvo zemědělství dotovalo nákup mrtvého inventáře částkou 90 tis. Kč, živého částkou 100 tis. Kč. Současně byla zakoupena průmyslová hnojiva, krmiva a zajištěny finanční prostředky pro pracovníky, aby do konce roku 1921 byly pozemky náležitě obdělané a celé hospodářství uvedeno v pravidelný provoz. Budovy hospodářství byly v r. 1924 rozšířené o stratifikační skleník s kapacitou 50 tis. podnožových řízků a zřízena rychlírna okurek s kanálovým topením. Částečnou pozemkovou reformou v roce 1926 získala škola pozemky o výměře 10,35 ha. Pozemky byly uvedeny do řádného stavu až za několik let, protože při převzetí byly ve špatném stavu. Postupem doby se zvýšila výměra hospodářství až na 50 ha před okupací. V tomto období dosahovalo hospodářství na tehdejší dobu velmi dobrých výsledků. Např. hektarové výnosy se pohybovaly u plodin takto – pšenice 32–33q, žito 31–32q, jarní ječmen 30–35q, kukuřice na zrno 45–50q, cukrovka 360–450q, krmná řepa 700–800q, vojtěškové seno 80–100q. Vinice byly po válce zdecimované a trvalo dlouhou dobu, než se dostaly do odpovídající kondice. Plodné vinice byly rozšířeny o 0,9 ha (Nbg,VZ a Svg). Bylo zavedeno pravidelné hnojení, řádné obdělávání a ošetřování. Bylo provedeno oplocení vinice drátěným pletivem s betonovými sloupky. Sortimentní vinice byla opatřena Oppenheimskou drátěnkou. Pro vyzkoušení nových stolních odrůd révy vinné byl založen na terase zelinářské zahrady malý vinohrad se sortimentem doporučených stolních odrůd: Čabaňská perla, Košutovo, Malinger aj. Zeď byla osázena odrůdou Sylvánské Fröhlichovo za účelem otestování nové odrůdy a množení oček pro štěpování. Řízky z podnožové vinice škola sama štěpovala. Ročně se štěpovalo přes 40 tis. řízků, z čehož se získalo cca 20 tis. sazenic. Stratifikace probíhala ve vlastním skleníku, ve kterém se stratifikovalo ještě asi 150 beden štěpů vinařů z města a okolí. Sklepní hospodářství muselo být rovněž budované od základu, protože s výjimkou několika sudů a starého nepotřebného lisu nezůstalo ve sklepě nic. Postupně bylo sklepní hospodářství doplňované tak, že zanedlouho bylo jedno z nejmodernějších v republice. Byl zde hydraulický lis, odstopkovač hroznů, filtry, sudy a zařízení na výrobu šumivého vína. Rovněž byl pořízen duplikátový kotel s deflegmátorem na výrobu koňaku. Víno se zpočátku prodávalo jako sudové, později byl sklep doplněn o lahvovací zařízení, takže prodej vína v láhvi dosáhl značného rozsahu.

Školní hospodářství po II. světové válce

Podobně jako ve škole, byly i ve školním statku provedeny hluboké změny ve vývoji, organizaci a provozu tak, jak to vyžadovaly nové poměry v politickém, kulturním i hospodářském životě. Školní hospodářství bylo převzato do státní správy 1. srpna 1945. Výměra obhospodařovaných pozemků v té době obnášela 51,14 ha, z toho 43,29 ha půdy vlastní a 7,85 ha půdy konfiskované. Jednotlivé kultury činily: orná půda 40,04 ha, louky 0,54 ha, vinice 3,80 ha, zahrady a školky 4,80 ha, pastviny 0,46 ha a 1,50 ha zastavěná plocha a nádvoří. Stav převzatého statku byl dezolátní. Většina pozemků a celá vinice byla zaplevelena, zahrady zapýřeny a rozptýlené menší pozemky ležely ladem. Budovy statku nebyly po celou dobu okupace opravovány a po přeměnění školy ve vojenský lazaret zpustly úplně. Za okupace byla vyklučena podnožová vinice o výměře 0,80 ha a 1,20 ha plodné vinice včetně rozsáhlého sortimentu. Vysázeno bylo pouze 0,40 ha , a to z poloviny portugalským modrým, z poloviny frankovkou. Zbytek vyklučené plochy ležel ladem. Z živého inventáře zůstala na statku pouze jedna kráva s teletem. Většina hodnotných hospodářských strojů a nářadí byla odvlečena, zcizena nebo neošetřováním zničena. Ze zásob zůstalo a bylo převzato pouze 33 q jadrných krmiv, 15 q obchodních krmiv a 24 q krmné řepy a řízků. Pracovní poměry byly velmi neutěšené. Na statku byla většina zaměstnanců německé národnosti. I přes tyto potíže byly sklizeny plodiny, které byly zasety, a byla provedena včas zimní orba a přípravy na hospodářský rok 1946.V zimě roku 1945/46 bylo ve Valticích provedeno prozatímní scelení pozemků. I školní pozemky byly vyměněny a vytvořeny ucelené větší celky. V prvních letech hospodaření bylo dbáno na řádné obdělávání půdy, vyhnojení pozemků, včasné zasetí a vysázení a řádné ošetřování pěstovaných rostlin během vegetace. V důsledku této péče o pozemky i v roce 1947, v době katastrofálního sucha, bylo docíleno poměrně velmi příznivých výsledků téměř u všech plodin (žito 20,43 q, ječmen jarní 34,80 q, oves 25,62 q a kukuřice 34,00 q zrna z hektaru). Přes počáteční obtíže vykazoval statek již v prvních letech provozu každoročně zisk (v roce 1946 180.000 Kč, v roce 1947 pak 250.000 Kč – v tehdejší měně). S rekonstrukčními pracemi ve vinicích bylo započato hned po roce 1945. Každoročně byla určitá část volné plochy vysázena a přestárlé vinice byly postupně nahrazovány novými. V roce 1947/48 byla založena nová podnožová vinice o výměře 0,40 ha jako základ k pěstování révových sazenic. V padesátých letech byl pro výukové účely založen sortiment odrůd révy vinné. Sazenice byly převážně získány z výzkumné stanice v Mutěnicích. Sortiment čítal 92 odrůd pro pěti keřích. S výraznou obnovou vinic bylo započato v letech 1954/55, kdy byla založena vinice v trati Pod Kolonádou o výměře 2,40 ha v odrůdové skladbě Ryzlink vlašský, Neuburské a Sauvignon. Spon výsadby 150 x 130 cm byl na tehdejší dobu pokrokový. Tato vinice byla v šedesátých letech přebudována na rýnsko-hessenské vedení. Od roku 1956 bylo započato s terénními úpravami velmi svažitých pozemků v trati Horní pole a postupně vybudovány dvě terasy, každá o šířce 30 m a délce 700 m. Tyto terasy byly po několik let zúrodňovány, protože spodina byla místy obnažena až do hloubky 5 i více metrů. Vybudované a zúrodněné terasy o výměře 4,5 ha byly vysázeny v roce 1966 odrůdami: Ryzlink rýnský, Burgundské bílé, Tramín, Sauvignon, Sylvánské zelené a Burgundské bílé. V témže roce došlo k rozšíření stávající desetihektarové vinice v trati Úvalská o 4 ha. Byly vysázeny odrůdy Bouvierův hrozen, Müller Thurgau, Neuburské a Ryzlink vlašský. Řádky navazovaly na řádky stávající vinice, čímž se dosáhlo jejich celkové délky 1 400 m. V této vinici se dosahovalo nejvyšších výnosů. V roce 1967 byla výměra vinic rozšířena o dalších 5 ha v trati u PS útvaru. Vysázeno bylo 2,50 ha Müller Thurgau a 2,50 ha Vavřinecké ve sponu 300 x 65 cm na dvouetážové vedení. Dalších 8 ha vinice bylo založeno v roce 1969 v trati u PS útvaru na rýnsko-hessenské vedení v odrůdách Vavřinecké, Portugalské modré a Müller Thurgau. Odrůdy byly zvoleny vzhledem k severnímu svahu pozemku. V roce 1967 byla vysazena nová podnožová vinice o výměře 0,70 ha. Od roku 1970 se budoval sortiment odrůd révy vinné na výměře 2 ha, kde šlechtitelských a výzkumných stanic z celé republiky i ze zahraničí. Při zavádění zemědělské socialistické velkovýroby do školního hospodářství (jako reakce na změny ve společnosti a na společenskou objednávku) a při scelovacím řízení docílila škola rozšíření obhospodařované plochy na výměře 122,31 ha, dalšími úpravami pak v roce 1958 dosáhla výměra pozemků školního hospodářství 214,90 ha. Největší zvýšení obhospodařované půdy nastalo v roce 1960, kdy JZD Úvaly postoupilo statku 79,76 ha zemědělské půdy, z toho 74,31 ha půdy orné. Vedle révy vinné a ovocných sadů byly v 50. letech 20. stol. pěstovány tyto komodity: obilniny, okopaniny, jako brambory na uskladnění, rané brambory, krmná a cukrová řepa a pícniny. Z ovocných sadů po roce 1945 byly na školním hospodářství pouze ovocné sady a aleje kolem cest založené v první republice. V r. 1947 byla založena nová ovocná školka a vlastní semeniště k pěstování ovocných podnoží. S novými výsadbami ovocných sadů bylo započato až v r. 1953, kdy byl vysázen meruňkový sad na výměře 1,70 ha po pravé straně silnice do Úval, sad byl rozšířen na výměru 4 ha v letech 1956 a 1957. V mrazové kotlině pod školní vinicí byla v r. 1958 založena plantáž černého rybízu, ale po několika málo letech, kdy trpěla virovými chorobami a žloutenkou, byla zrušena. Koncem roku 1972 obhospodařoval školní statek celkem již 325,51 ha zemědělské půdy, z toho činila: 270,30 ha orná půda 40,11 ha vinice (31,57 ha plodných) 14,38 ha plodné ovocné sady 0,65 ha zahrady 2,90 ha louky 11,17 ha neplodná a zastavěná půda. Je samozřejmé, že stávající budovy školního hospodářství přestaly vyhovovat rostoucí výměře, jeho stupňované intenzitě, specializaci a chovu hospodářských zvířat. Nevyhovovaly svou velikostí, uspořádáním, rozsahem, výstavností, tím méně pak požadavkům kladeným na velkovýrobu v zemědělských velkopodnicích. Nevyhovovaly ani z hlediska zdravotního a výchovného. Byly vzornými před 60–70 lety, kdy školní hospodářství mělo odpovídat střednímu zemědělskému statku nejen rozlohou, ale i uspořádáním a využitím budov. Z uvedených důvodů byla povolena výstavba nového školního statku a investiční úkol byl schválen v září 1954. Statek měl být postaven v letech 1955 až 1958 nákladem 5 100 000 Kčs. Se stavbou však bylo z nejrůznějších důvodů, nezávislých na škole, započato až v roce 1959 a výstavba ukončena až v roce 1972. V letech 1967 až 1970 se pokračovalo v komplexní výstavbě školního statku; byl dobudovaný až v roce 1972. V uvedených letech bylo vystavěno mechanizační středisko s moderními dílnami, strojním vybavením a garážemi pro 15 traktorů, vše nákladem 1 507 000 Kčs, silážní jámy, kolna na nářadí a vybetonování nádvoří si vyžádalo náklad 909 000 Kčs. Pro zpracování vinných hroznů, uskladnění moštu a vína a další sklepní manipulace sloužil původní vinný sklep s malou lisovnou pod administrativní budovou školy (stará ředitelna), a to až do roku 1964/65. Provoz v těchto prostorách byl ruční, skladová kapacita malá, takže by nebylo možno zpracovávat úrodu z plánovaných ploch nových vinic. Mimo to byly tyto sklepy vlivem různých zásahů z let 1945–1946, hlavně zasypáním celé řady opuštěných sklepů a ledovny, zatopeny zčásti spodní vodou. Škole se podařilo v roce 1964 získat bývalý klášterní sklep pod tzv. Venerií, který dával předpoklad, že po určitých stavebních úpravách může být vhodným pro zpracování budoucí úrody hroznů vypěstovaných na školních vinicích. Objekt byl získán administrativní dohodou od Okresního ústavu národního zdraví v Břeclavi. V letech 1965/66 byla přistavěna nová vstupní a manipulační budova a lisovna hroznů nákladem 1 046 000 Kčs. Ve sklepě byla vybudována kanalizace, elektrická instalace, zabudováno skleněné potrubí a instalována sudovina na 30 vagónů vína. Poslední pozemkové úpravy byly provedeny v roce 1978, při nichž získal školní statek přídělem od státu 16 ha zemědělské půdy. Na přelomu roků 1980 a 1981 byla zpracovaná koncepce obnovy a rozvoje vinic, podle které byla navržena optimální výměra 54 ha. Tento rok byl rokem zahájení velké obnovy vinic. Ročně se v průměru obnovovalo 4 a více hektarů, takže za posledních 10 let byly prakticky kromě 8 ha vinice obnoveny všechny vinice. Vitální plodné vinice dávaly velmi dobré úrody pohybující se od 80 do 120 q z hektaru. Byly však i roky špatné, převážně ovlivněné mrazovými kalamitami a suchem. Za nejhorší lze označit rok 1985, kdy výnos činil pouze 3,6 q z hektaru. Tehdy došlo k vymrznutí vinic v celé oblasti. Od roku 1978 se postupně budoval ovocnický sortimentní sad jádrovin, peckovin i drobného ovoce. Za úzké spolupráce učitelů školy zde bylo dosahováno velmi dobrých výsledků. Produkční ovocnářství bylo převážně orientováno na ovoce mírného pásma, tj. meruňky a broskve. Velmi dobrou úroveň i tradici mělo na školním statku pěstování révových sazenic a ovocných stromků. Školkařství jako obor bylo prováděno převážně pro potřeby výuky. Živočišná výroba byla zaměřena na chov skotu s uzavřeným obratem stáda s průměrným počtem 330 ks, z toho bylo 115 krav. Užitkovost krav měla od roku 1973 trvale vzrůstající úroveň. Nejvyšší byla v roce 1988, kdy se nadojilo od každé krávy v průměru 4 577 litrů mléka ročně. V základním stádu krav se objevily i některé dojnice s daleko vyšší užitkovostí, které pak byly vybrány plemenářskou správou jako potenciální matky pro Plemenářský podnik v Tlumačově. Účelová a hospodářská činnost nebyla jediným předmětem zájmu ředitelství školy a vedení školního statku. Rozvoj statku měl zajistit lepší podmínky pro praktickou výuku žáků, dále pro zvýšení výroby a tím hospodářskou samostatnost. Hospodářská samostatnost byla chloubou hospodaření Školního statku Valtice, protože za posledních 20 let kromě roků 1991 a 1992 byl statek ekonomicky naprosto soběstačný bez dotací a státních příspěvků. Přitom trvale vytvářel zisk v rozmezí od 350 do 1 300 tisíc Kčs, jehož větší část odváděl nadřízeným orgánům. Na rozvoj statku bylo proinvestováno více než 29 mil. Kč, z toho 10 mil. Kčs bylo vloženo do výstavby závlah. Pro celkové dokreslení rozmachu v 70.–80. letech školního statku uvádíme přehled dalších rozhodujících staveb realizovaných od roku 1972: halový sklad na seno, tanková hala na víno, sklad chemikálií, mostní váha, mlékárna, zpevnění ploch dvora, asfaltové cesty do vinic a konečně 3 montované haly postavené v rámci akce výstavby závlah. V rozvojovém programu nechyběly ani akce sociálního charakteru. Byla provedena výstavba 4 rodinných domů, 12 podnikových bytových jednotek a také sociální zařízení pro pracovníky živočišné výroby a traktoristy. Nutno konstatovat, že na nebývalém rozmachu investiční činnosti a dobrých hospodářských výsledcích školního hospodářství v 70.–80. letech měl velký podíl vedoucí ŠS a později ředitel ŠS Jiří Buršík, který obratnou „politikou“ dokázal v tehdejším systému vytěžit pro hospodářství školy maximum. Toto účelové zařízení zbudované pro vzoru zemědělské velkovýroby mělo však také několik nedostatků. Především svou velikostí a počtem pracovníků se školní statek vymykal kontrole ředitele školy, i když zásadní rozhodnutí musel ředitel schvalovat. Tím trpěla samozřejmě účelovost, protože z hlediska státního plánu, který měl školní statek postaven, nebylo prostředí příliš vhodné k účelovému poslání. Studenti školy byli v tomto období chápáni jako levná pracovní síla, jejíž pracovní potenciál byl „zpohotoven“ vždy, když bylo třeba. Tato situace se nezlepšila ani po roce 1989, kdy pro změnu začaly v ekonomice působit tržní principy a ŠS řešil pro změnu problém, jak si na sebe vydělat. Proto již od roku 1990 se začalo uvažovat o zeštíhlení hospodářství tak, aby znovu plnilo účelové poslání v plné míře. Toto se podařilo alespoň v rámci projektů realizovat na konci r. 1995. Tehdejšímu zřizovateli MŠMT ČR byly předány dva projekty; jeden za školu a jeden za školní statek sestavený ředitelem ŠS Ing. Čapkou. Projekt Ing. Čapky byl fakticky privatizační a znamenal převedení veškerého majetku hospodářství do vlastnictví fyzické osoby. V červnu 1996 MŠMT rozhodlo ve prospěch školy, ale oficiálně to škole bylo sděleno až v září, tedy v době, kdy již došlo k převodu veškerého majetku hospodářství do vlastnictví dvou spol. s r. o. s přiléhavými názvy Statek Valtice, s. r. o. a Školní statek Valtice, s. r. o. Společnosti navíc zůstaly ve všech objektech včetně sklepu Venerie. Bývalý ředitel využil tedy plně svého nezávislého postavení na škole a diskutabilním odkoupením restitučních nároků převedl na sebe a své dvě vytvořené společnosti téměř celý majetek bývalého ŠS. Navíc odkoupil celou rozpracovanou výrobu z výměry ŠS za smyšlené náklady. Tím zůstal ŠS pro hospodářský rok 1997 bez jakýchkoli prostředků pro svoji činnost. Navíc novému vedení, které převzalo subjektivitu 25.3.1997, zůstaly závazky ve výši téměř 2 mil. Kč. Uvedeného dne byla ředitelkou ŠS jmenována Mgr. Eliška Těšínská, shora uvedeným aktem byl ŠS plně pod kontrolou ředitelství SVIŠ.

Nejnovější historie hospodářství

Privatizací školního hospodářství nastalo škole jedno z nejhorších období historie, kdy musela bojovat prakticky o svou existenci. Začalo se ne od „nuly“, jako po obou válkách, ale, jak bylo uvedeno, s dluhem 2 mil. Kč a prakticky s „holýma“ rukama. ŠS v roce 1997 hospodařil na 10,5 ha vinic, 7,5 ha sadů a 3 ha půdy využívané pro zelinářství a semenářství. Od 1.10 1997 začal hospodařit celkem na 35 ha. Více než polovinu vinic bylo třeba obnovit, protože svým stářím a výpadkem keřů, stejně jako dezolátním stavem opor nevyhovovaly rentabilní výrobě, stejně jako účelovým zásadám. Dále bylo třeba obnovit meruňkový sad na výměře 5 ha, který byl v obdobném kondičním stavu jako výše uvedené vinice. V dobrém stavu byl pouze jabloňový sad 2 ha, který obhospodařovala již 2 roky SVIŠ, a za tu dobu se sad dostal na přijatelnou úroveň, dále sortimentní vinice spolu s vinicí MM na výměře 3,2 ha, rovněž v dobrém stavu zůstaly podnožové vinice 0,4 ha. V r. 1999 byla vysázena vinice o výměře 2 ha na vykoupené půdě odrůd Chardonnay a Frankovka trati Horní pole. Vysázen byl rovněž meruňkový sad o výměře 2,6 ha a 1 ha broskví. Bylo započato s postupnou rekultivací nice VZ ve vinici Podkova Pod Raistnou. Strojový park byl minimální, vždyť od bývalého vedení nebyl přebrán ani jeden stroj v použitelném stavu pro stávající hospodářství. Při předávání byly použitelné pouze velké stroje, jako např. traktor STEYR, 6radličný pluh REGENT, které svou velikostí a parametry nevyhovovaly zamýšleným cílům transformovaného školního hospodářství. Stroje v celkové účetní hodnotě 3,5 mil. Kč byly bezúplatně převedeny do jiných ŠS v resortu MŠMT. Proto, aby mohl ŠS zahájit hospodářskou sezonu 1997, musel nakoupit rosič do vinic a sadů, diskový kultivátor, výkyvnou okopávačku, sběrnou vanu na hrozny. Další stroje byly buď zapůjčeny, nebo využity stávající stroje SVIŠ (dříve určené pro výuku). Tento strojový park byl minimální a více méně se jednalo o nejúspornější pracovní operace, které byl ŠS schopen s nimi provádět.
Minimální bylo rovněž personální obsazení hospodářství, protože zde pracovali pouze tři pracovníci – vedoucí ŠS, účetní a traktorista. Protože nebylo možno využívat nemovitosti, na které měl ŠS nebo SVIŠ řádné nájemní smlouvy, od PF ČR byly podány návrhy na předběžné opatření k soudu o zamezení vstupu zaměstnanců Statku, s.r.o., a Školního statku, s.r.o., do nemovitostí,. Tato předběžná opatření byla vykonatelná usnesením Okresního soudu v Břeclavi od 4.5 1998 (vinný sklep) resp., od 11.6.1998 (areál ŠS). Usnesení ale nebyl ŠS schopen naplnit, protože Policie ČR nechtěla do sporu vstupovat, i když Ing. Čapka odstranil zámky ze vstupů do nemovitostí. Na zaplacení agentury na hlídaní nebyly prostředky, takže prakticky tyto nemovitosti protiprávně dále držely výše uvedené společnosti. Podány byly rovněž žaloby na soudní vystěhování k okr. soudu. Úroda hroznů byla v od r. 1997 zpracovávána asi z 1/3 a víno se provizorně vyrábělo v malém sklepě pod Starou ředitelnou. Postupně se zvýšila výroba cca. na 30 tis. lahví a víno bylo dodáváno na tuzemský i zahraniční trh. Např. v r. 2000 bylo vyvezeno 18 tis. lahví do Japonska. Od tohoto roku se ŠS dostal do ekonomického zisku. Od října 2001 došlo ke změně zřizovatele a stal se jím Jm kraj, pro něhož se stala prioritou podpora vinohradnictví a vinařství. To se odrazilo rovněž na chodu školy a hospodářství. Sklep Venerie byl uvolněn po soudním rozhodnutí od 1. 1. 2002, byl přenechán samozřejmě bez jakékoli technologie a budovy zůstaly v dezolátním stavu. Vysázena byla rovněž nová vinice o výměře 5,895 ha na rekultivované ploše po přestárlém meruňkovém sadě v lokalitě Horní pole. Sortimentní skladba nově vysazované vinice je MP, ZW, RŠ, RB, SZ a VČR. Podařilo se rovněž získat dotaci od ministerstva zemědělství na výsadbu 1 ha prostorového izolátu podnožové vinice odrůd SO4 a K5BB, vysázen byl na podzim 2002 v prostoru Pod Novostavbou. Výsadbový materiál byl přivezen ze SRN ve třídě Vorstufe (super elite) a Basis (elite). Od 1. 7. 2002 došlo ke sloučení subjektů školy a školního statku, tím se konečně naplnila snaha školy o provoz plně účelového hospodářství podobného výměrou a funkčností zahraničním hospodářstvím při vinařským školách. Školní hospodářství se tedy po letech nejistoty stalo nedílnou součástí školy.

Závěr

Historie se opakuje. Škola dvakrát za svou existenci a její hospodářství třikrát byly zdevastované. Pracovníkům vinařské školy se vždy podařilo zatnout zuby, zvednout hlavu a dovést školu na výsluní. Přejme si, aby těmto „opakováním historie“ byl již v budoucnu konec a nebylo třeba budovat vždy všechno znovu a napravovat rozmary či chamtivost jiných.

sepsal Milan Sedláček